Christmas time! Vánoce ve světě

Nedokážete si představit svůj Štědrý večer bez kapra a vánočního stromku? To asi žádný rodilý čech. Mám tu pro vás článeček o tom, jak to mají lidé v jiných koutech tohohle světa.

Evropská klasika
Evropské oslavy Vánoc jsou si v mnoha ohledech podobné; ve většině evropských zemích naděluje dárky buď Ježíšek, nebo různí vánoční duchové, otcové Vánoc, skřítci a stařečkové. Výjimkou je Itálie, kde hodné děti podarovává čarodějnice La Befana. Společným jmenovatelem většiny těch, kteří nosí dárky, je bílá a případně červená barva oblečení. Jinak ale jejich podoba často nese specifické rysy té které země.

Například německý Weihnachtsmann má zrzavé vousy. Svatý Nicholas, který naděluje v Řecku a je zároveň patronem námořníků, má šaty promočené mořskou vodou a vousy propletené mořskou trávou. Ve skandinávských zemích, kde dárky přináší vždy skupina pidimužíků vedená hlavní postavou (v Dánsku je to například Julemanden, ve Finsku velký Ukko a v Norsku Julebukk), která je obvykle zobrazována jako stařeček s vousy.

Stejně tak jde prakticky napříč celou Evropou tradice psaní dopisů popisujících dětská přání. Zatímco u nás a našich nejbližších sousedů však děti své dopisy dávají většinou za okno, například ve Francii, Anglii, nebo Skandinávii pisatelé své dopisy hodí do ohně a věří, že Ježíšek a jeho příbuzní si jejich obsah přečtou z dýmu stoupajícího z komína.

Co se týká štědrovečerních večeří, oblíbenou tradicí v mnoha evropských zemích jsou různé pudingy a sladké nákypy, které v sobě mají zapečené nejrůznější předměty. Kdo zapečenou věc (v Británii je to například mince, v Dánsku a ve Švédsku mandle) najde, bude mít v příštím roce štěstí. Nekorunovaným králem mezi pudingy je však zcela jistě anglický exemplář.

Každá rodina má sice na jeho výrobu svůj vlastní originální recept, ale základní suroviny jako jsou vejce, strouhanka, rum, oříšky, citróny a švestky zůstávají nezměněné. Už z pouhého výčtu ingrediencí je zřejmé, že anglický puding má máloco společného s naší zažitou představou pudingu, o čemž koneckonců svědčí i skutečnost, že kvalitní britský puding je údajně možné skladovat i dva roky a stále jde o poživatelnou delikatesu.

Hlavními chody evropských štědrovečerních stolů je téměř vždycky maso nejrůznějších druhů v rozličných úpravách. Zatímco Němci sahají ve většině případů po klobásách nebo rybách, Angličané se pochutnávají na krocanovi s kaštanovou nádivkou, ve Francii se pojídají ústřice a plněný kapoun, který se musí předtím minimálně sto padesát dnů krmit jen zrním, aby jeho maso bylo co nejjemnější.

Jižní a Střední Amerika
Zatímco evropské Vánoce jsou ve znamení zasněžených domů a horkého svařeného vína, Štědrý den v Jižní Americe připadá na léto. Tomu odpovídá nejen například složení svátečního jídelníčku, ale i další přidružené tradice. Prakticky ve všech zemích Jižní Ameriky je zvykem, že díky vysokým teplotám se k večeři zasedá až po půlnoční mši.

Večeře se také, díky počasí, nesestává z příliš mnoha teplých jídel; hlavním chodem je obvykle pečené vepřové s fazolemi. Stěžejní částí večeře je však ovoce a zelenina nejrůznějšího druhu, sýry a studená šunka. Speciálně v Argentině a v Chile se potom štědrovečerní tabule neobejde bez vyhlášených místních vín.

Vzhledem k tomu, že většina jihoamerických zemí je poměrně silně katolicky založená, nedílnou součástí vánočních oslav jsou okázalé průvody s církevní tématikou, bohatě vyzdobené kostely a mše. Perličkou však je, že například v Brazílii pořádají hlavní mši až 25. prosince pozdě odpoledne, protože Brazilci jsou zvyklí dlouho spát, potom jít na pláž a teprve pak zasednou do kostelních lavic. Na Jamajce se například hrají kolegy v reggae verzi a téměř ve všech zemích vánoční oslavy korunují okázalé ohňostroje.

Co se týká, těch, kteří v jižní části Ameriky roznášejí dary, jejich podobnost s americkou podobou Santa Clause je víc než nápadná (ve většině zemí mu říkají Otec vánoc). Ostatně od Američanů převzala Kuba i zvyk strojit vánoční stromečky. K jihoamerické verzi Santa Clause se ale váže ještě jedna zajímavost; ačkoli i on přijíždí se spřežením sobů, zdejší komíny jsou díky horkému klimatu příliš malé (a někdy chybí úplně), takže Otec Vánoc se musí do domů spouštět okny, které je pro ten účel třeba nechávat otevřené.

Asijské Vánoce
S oslavami Vánoc v Asii je to poněkud složitější, protože tady žije jen malé procento křesťanů a mnohem důležitějším svátkem je tady oslava Nového roku, kdy děti obvykle dostávají nové šaty a hračky, pořádají se opulentní hostiny a navštěvují se přátelé. I když ale například v Japonsku bydlí jen necelé jedno procento křesťanů, Japonci postupem času vstřebali spoustu vánočních zvyků zejména od Američanů.

K původně výhradně komerčnímu svátku přibyl zvyk krocana coby hlavního chodu, tradice vyměňování dárků a Japonci si dokonce vytvořili i vlastní variantu Santa Clause. Je jím jeden z dobrých duchů Hoteisho, který disponuje párem očí vzadu na hlavě, takže může ohlídat zlobení či nezlobení opravdu všech japonských dětí.

Zvyk zdobení stromečků se ujal například i v Číně, ačkoli také tady jsou Vánoce méně významným svátkem. Stromy se krášlí papírovými lucernami, řetězy a květinami a děti dávají za okna mušelínové punčochy, do kterých jim Dun Che Lao Ren nadělí dárky. Svéráznou variantu vánočního stromku mají v Indii, kde zdobí lidé banánovníky a mangovníky. Jako domácí vánoční dekorace potom slouží mangové listy a malé olejové lampičky, které se staví na okraje střech.

Africká exotika
Vánoce v Africe připadají na dobu letních prázdnin a většina zemí je neslaví v prosinci, ale sedmého ledna. To je totiž termín, na který vycházejí Vánoce podle třináctiměsíčního kalendáře ortodoxních křesťanů. Oslava Vánoc je však ve většině afrických zemích pojatá hlavně z církevního hlediska a vyměňování dárků je pouze její zanedbatelnou částí.

Téměř ve všech afrických zemích, kde se Vánoce slaví, začíná večeře až po večerní mši, která například v Etiopii trvá tři hodiny a během níž jsou často muži a ženy odděleny zvlášť. V Ghaně nebo v Jihoafrické republice existuje tradice vánočních průvodů se zapálenými svíčkami.

Sváteční jídlo, ať už je to oběd nebo večeře, probíhá venku a rodina při něm sedí v kruhu na zemi. Hlavní součástí svátečního menu je většinou rýže s pečeným nebo vařeným skopovým a kuřecím masem ochuceným česnekem a kořením, místo dezertu se pak podává ovoce.

Tradice zdobení vánočních stromků se uchytila pouze v několika afrických zemích a v hlavní roli se tu představují nejrůznější druhy dřevin. V Libérii například lidé zdobí bílými zvonečky palmu, v Ghaně je zase favoritem mangovník, nebo ledvinovník, na kterém rostou oříšky kešu.

Co se týká vyměňování dárků, pokud se vůbec praktikuje, většinou je určeno jen pro malé děti. Mezi nejobvyklejší dárky patří nové šaty, boty, mýdla, tužky, nebo knihy. Nedílnou součástí afrických Vánoc jsou ale návštěvy přátel a široké rodiny, kterým se podle tradice sluší přinést drobný dárek. V Egyptě je například zvykem obdarovávat se drobnými koláčky z těsta, které je podobné našemu lineckému.